Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mrtvý tah

25. 8. 2011

 

                                                Mrtvý tah – styly a chyby.
 
     Mrtvý tah to je závěrečná disciplína silového trojboje. Kdo má dobrý mrtvý tah, může vyhrát soutěž nebo naopak ztratí co v předchozích dvou disciplínách získal, můžete se podívat na
„ SOUBOJ TITÁNŮ 2011“, souboj v mrtvém tahu Malaničev a Jarymbaš. Silný tah to je trumf v soutěži. Mrtvý tah je ideální pro rozvoj svalů celého těla a vyžaduje vysokou nervosvalovou koordinaci. Jsou dva způsoby techniky klasika, která vyšla ze vzpírání a sumo. Pro nezasvěceného je to na první pohled jednoduché,přijdu,zdvihnu a položím. Podívejme se blíže na techniku obou stylů.
 
                                               Klasický mrtvý tah.
 
     Výchozí pozice – přistoupíme k čince tak aby holeně se téměř dotýkaly osy. Šířka postoje je o něco užší jak šířka ramen. Pro úplné začátečníky na chvíli zapomeňte na činku, představte si, že chcete z místa skočit do dálky a podle toho si stoupněte. To je pro začátek šířka vašeho postoje a tuto polohu si zapamatujte.
     Úchop – obě ruce směřují rovnoběžně v šíři ramen, jsou dvě možnosti úchopu vzpěračský obě ruce drží osu nadhmatem zámek je také vzpěračský ukazovák a prostředník překrývají palec. Druhý úchop je střídavý jedna ruka nadhmat druhá podhmat zámek je proveden tak,že palec překrývá ukazovák a prostředník. Tento úchop má jednu nevýhodu a to že při zdvihu činky dochází k axiální rotaci a část energie spotřebujete na zabránění tomuto pohybu. Začátečníkům se doporučuje začít ze vzpěračským úchopem a teprve později s rostoucí vahou činky přejít na střídavý úchop. Jak zkontrolovat šířku úchopu je vcelku jednoduché. Zaujmete startovní pozici rovná záda a napnuté ruce v případě,že nohy se téměř dotýkají osy a deltové svaly respektive střední hlava je kolmo nad osou je úchop a postoj v pořádku.
     Počátek pohybu – představte si,že nechcete činku zdvihnout, ale prošlápnout podlahu, ruce musí být napnuté a pevně svírat osu, tím se startovní síla přenese do svalů nohou, kyčle a ramena jsou vzájemně ve stejné poloze.Úhel v kolenou by měl být v rozsahu ( 105 – 130 )stupňů. Při větším úhlu jsou přetěžovány vzpřimovače trupy a také z toho vyplývá, že je potřeba posílit svaly nohou a bederní oblasti. Pokud osa odírá kůži z holení pak stojíte příliš blízko, pokud vás činka táhne dopředu pak stojíte daleko. Je také důležité ohýbat se v pase a ne kulatit záda i když Konstantin Konstantinov má kulatá záda. „Výjimka potvrzuje pravidlo“.Během pohybu je potřeba mít spodní čelist rovnoběžně se zemí a dívat se přímo před sebe mírně nahoru.
      Dokončení pohybu - mnozí začínající sportovci mají tendenci zaklonit se. Tato technika je převzata ze soutěží v silovém trojboji, kde soutěžící tak ukazují, že dokončili tah. Tento pohyb není potřeba provádět na tréninku, vytváří to nebezpečný tlak na dolní části zad. Je potřeba udržet rovná záda zpevněný hrudník a při dotažení činky mít mírně stažená ramena dozadu.
     Návrat do výchozí polohy – při pohybu zpět opět musíte mít činku pod kontrolou, při rychlém pohybu dolů zvyšujete riziko zranění. Dráha činky má být stejná jako nahoru odchylky od této dráhy přinášejí opět přetížení stejných svalových skupin jako při pohybu vzhůru.
 
     Pokud se při klasickém mrtvém tahu přestanete zlepšovat při dobré technice pak vám nezbývá nic jiného než přejít k sumo stylu kde požadavky na techniku provedení jsou větší.
 
 
 
 
                                                  Styl - Sumo
 
     Sumo – tento styl se liší tím, že se používá široký postoj a technika je složitější než u klasického stylu. Podívejme se na hlavní svaly, které jsou zapojeny do tohoto pohybu: kvadricepsy, hamstringy, hýždě, vzpřimovače, nejširší zádový,horní část zad a předloktí. Největší výhodou je, že sumo styl má kratší dráhu a pracuje větší skupina svalů. Ty pak umožňují vyvinout větší sílu, než provedení v klasickém stylu. Při změně stylu je potřeba nejprve snížit hmotnost činky na několik týdnů a to proto, že je potřeba zafixovat polohu nohou a sumo styl má specifické požadavky na flexibilitu v kyčelním kloubu. Navíc od klasického tahu je sumo styl méně náročný na sportovní postavu. Klasika je poměrně komplikovaná pro vysoké sportovce a když přejdou na sumo styl pak obvykle dosáhnou lepších výsledků.
     Základní postavení – zde je třeba poukázat na šířku postoje a postavení chodidel. Je jasné čím širší postoj tím kratší dráha je však potřeba vyhnout se extrémní šířce postoje, protože v okamžiku odtržení činky od země si můžete ublížit. Když tento styl teprve začínáte trénovat tak nestůjte v počátku tak co vám povolí klouby. Na optimální šířku postoje přijdete po sérií cvičení kdy poznáte optimální polohu, která je pro vás relativně pohodlná. Pokud nemáte dostatečnou flexibilitu tak musí být do tréninku zařazeny cviky na protažení. Nohy by měly být rozkročeny v úhlu ( 40 – 60 )stupňů. Protože rozkročení je velké, tak se také mění poloha chodidel, je potřeba zajistit aby koleno a chodidlo směřovali jedním směrem. Umístění nohou vzhledem k čince by mělo být takové aby ve spodní poloze těla se nohy lehce dotýkaly osy.
     Úchop – neměl by být příliš úzký ani široký, bylo by těžké udržet rovnováhu, nejlepší je chvíli experimentovat s lehkou váhou a najít nejlepší polohu.Opět by měl být úchop vzpěračský tedy obě ruce nadhmatem, ale mnoho lidí nezvládá zámek palcem. Se střídavým úchopem udrží větší váhu, ale je nutné nezapomenout na axiální rotaci, v tréninku by se úchop měl střídat. Tím myslím pravá podhmat a příště nadhmat.
     Počátek pohybu a tah – tento styl používají sportovci, kteří mají silnější nohy jak záda. Je potřeba sednout co nejníže mít napnuté ruce a záda co nejrovněji. V tom případě většina zátěže leží na nohou.Pohyb by měl být pokud možno co nejvíc zrychlený v tom případě se překoná tak zvaný mrtvý bod bez problémů. Závěr tahu se neliší od klasiky, stažená ramena a mírný záklon.
     Návrat činky do výchozí polohy- je mírně rychlejší než u klasiky a také jednodušší, protože nepřekáží kolena.

 
                                           Typické chyby u mrtvého tahu

1. Nohy jsou příliš daleko od osy - při zvedání vás činka táhne směrem od vás, to poruší mechaniku pohybu nastane odchylka od optimální dráhy, způsobí zbytečnou zátěž na dolní část zad a zvětší riziko zranění.
    Náprava – snížit hmotnost činky opakovaně trénovat optimální postoj pokud nebude plně zafixován do podvědomí.
2. Ohnutá záda při zvedání a opět kritické zatížení se nachází v dolní části zad. Slabé svaly v dolní části zad.
3. Velký záklon po dokončení tahu, opět zvyšujete riziko zranění dolní části zad.
4. Pokusy s velkou váhou, opět nastane odchylka od optimální dráhy a nedodržení techniky. v tahu  není třeba spěchat, nejdůležitější je cvičení s takovou zátěží při které dodržíte správnou techniku.

– zařadit do tréninku různé varianty předklonů a vzpěračských výtahů.
5. Příliš utažený opasek, teprve po nádechu do břicha a zaujmutí startovní pozice by měl opasek +/- těsný.
6. Příliš časté tréninky mrtvého tahu. Nedoporučuje se častěji trénovat než jednou za 7-10 dní, pokud ovšem tvrdě trénujete.
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA